Včelí produkty a jejich využití

Med – Propolis – Pyl – Včelí jed – Mateří kašička – Včelí vosk

 

Med

Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.

Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.

Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.

Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze. Létavky, které byly informovány o zdroji potravy, přinášejí nektar nebo medovici do úlu v medném váčku, což je rozšířená část jícnu, která je od další části trávicí soustavy, žaludku, oddělena česlem o obsahu 50 mikrolitrů. Po příletu do úlu předají létavky obsah svého medného váčku úlovým včelám a letí znovu za zdrojem potravy, zatímco úlové včely přinesenou šťávu začnou přetvářet v med.

Vznik medu

Jedná se o chemicko-fyzikální proces, který zahrnuje:

• Obohacení sladiny o látky z hltanových a patrně i pyskových žláz včelích dělnic – toto obohacování začíná již ve chvíli, kdy včela med sbírá v přírodě, a dále pokračuje v úle, kdy létavky předají obsah svého medného váčku úlovým včelám (přejímatelkám sladiny).
• Chemické změny – týkají se především štěpení složitějších cukrů na cukry jednodušší.
• Fyzikální změny – jde o proces zahuštění spočívající v odpařování vody a vzniku vysokého osmotického tlaku, který zabrání, aby se v medu množili mikroorganismy způsobující jeho kvašení. Při procesu zahušťování včela opakovaně polyká a vyvrhuje sladinu z medného váčku na sosák, až vznikne tekutina s 28–32 % vody. Koncentrovanou tekutinu včely s obtížemi protlačí jícnem a pak ji ukládají na horní okraj buňky, kde probíhá zahuštění pomocí odvětrávání celého úlu. Po tomto zahuštění včely med znovu přesunou a buňky, které jsou již plné medu, včely zavíčkují voskovými víčky.
  Pokud jsou plásty s medem zavíčkované alespoň z jedné třetiny, je to pro včelaře znamení, že nastal čas medobraní. Zralost medu lze ověřit také trhnutím plástem, při kterém, pokud je med zralý, nedojde k jeho vystříknutí.

Složení medu je dáno jeho původem, základní složky medu jsou: cukry (monosacharidy, oligosacharidy, trisacharidy), voda, organické kyseliny, bílkovinné látky (aminokyseliny, enzymy, hormony), tukové látky (mastné kyseliny, triglyceridy, steroly), vitamíny, antioxidanty (flavonoidy, flavanony), minerální látky (draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, chlor, jod, měď, zinek, železo), vonné látky (alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery organických kyselin) a barviva (kvercetin).

Druh medu se rozlišuje dle jeho rostlinného původu, a to na med nektarový, medovicový a smíšený.

Med nachází široké uplatnění v potravinářském, farmaceutickém i kosmetickém průmyslu. Nejčastěji se med konzumuje přímo v čerstvém stavu, kdy se dospělým doporučuje jako prevenci užívat denně 1 polévkovou lžíci medu a dětem 2 až 3 kávové lžičky denně. V kosmetice se stává součástí celé řady přípravků – krémů, balzámů, mýdel a tělové kosmetiky, v lékařství a farmacii slouží jako prevence různých onemocnění nebo může být složkou některých dezinfekčních přípravků, sirupů, pastilek. Med podporuje obranyschopnost organismu a je zdrojem okamžité energie. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná.

Nákup medu se doporučuje přímo od včelaře v nejbližším okolí.

Otázky a odpovědi o medu

 Který med je kvalitnější – květový, nebo medovicový (lesní)?

KVĚTOVÝ MED je přírodní koncentrát nektaru z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je snadno stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Osahuje pylová zrnka různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s povzbuzujícími účinky – rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky apod. Květový med je velice ceněn v lidovém léčitelství.

MEDOVICOVÉ (lesní) MEDY jsou zpravidla tmavší, což způsobují rostlinná barviva obsažená v míze dřevin. V porovnání s květovými medy obsahují více fruktózy a dextrinů, ale hlavně větší množství minerálních látek a stopových prvků prospívajících lidskému organizmu. Mají charakteristickou velmi lahodnou vůni a chuť, pro kterou jsou tyto medy ceněné a žádané zvlášť v Evropě.

SMÍŠENÝ MED je směsí určitého podílů medů nektarových – květových a medů medovicových – lesních. Proto obsahuje přírodní látky jak z nektarií např.léčivých rostlin, tak i cenné minerální látky a stopové prvky z lesních medů. Smíšený med má výhody květového i medovicového medu. Smíšený med je velice hodnotný, u nás značně rozšířený a oblíbený.

PASTOVÝ MED je přírodní med upravený pouze mechanickým způsobem do krémovité konzistence bez jakýchkoli přísad. Je to plnohodnotný med, který si uchovává všechny svoje původní kladné vlastnosti a procesem pastování je obohacen o jeden další klad – v průběhu času již dále nekrystalizuje a zůstává v krémovitém stavu. Má světle bělavou až nažloutlou barvu a vynikající jemnou chuť. Snadno se roztírá, ale  neteče, proto se stává velmi oblíbeným. Krémové medy jsou velice oblíbené v Severní Americe.

Co znamená krystalizace medu?

Znamená to nižší kvalitu nebo její porušení? V žádném případě ne!! Krystalizace je přirozená vlastnost všech medů, jen doba krystalizace je u různých medů různá. Do původního tekutého stavu lze zkrystalizovaný med uvést opatrným zahříváním ve vodní lázni. Pozor na dlouhodobější přehřátí medu nad 50°C. Tím by se zničily některé hodnotné látky, jejichž ztráta by měla negativní vliv na kvalitu medu.

Jaké je složení medu?

Jednoduché cukry: fruktóza 30-38%, glukóza 26-33%. Vyšší cukry: sacharóza 1-10%. Enzymy, Vitamíny: B1,B2, B3, C. Organické kyseliny. Hormonální látky, Přírodní barviva, Minerálie: draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek a měď. Vonné látky.

 Jak uskladňovat med?

Vysoký obsah cukrů v medu má samokonzervační účinky. I přesto je nutné dodržovat určitá pravidla skladování. Med skladujeme výhradně v uzavřeném obalu (sklo, keramika, nerez apod.) v suché tmavé místnosti při teplotě do 25°C a relativní vzdušné vlhkosti nejvýše 70%. Med snadno přijímá cizí pachy i vzdušnou vlhkost. Negativně působí přímé sluneční paprsky.

Kde nakupovat kvalitní med?

MED, koupený přímo u dobrých včelařů, které osobně znáte, je zárukou jeho vysoké kvality! Dobrý včelař má zdravé včely, med správně ošetřuje, skladuje a dodržuje zásady hygieny. Každý med po určitém času zkrystalizuje (to není na závadu). Med necukernatí!

Ve vyspělých zemích nejen Evropy, ale celého světa je obvyklé, že cena medu přímo od včelařů je až několikrát vyšší, než v supermarketech. V naší republice je situace opačná. Přitom náš český med je vysoce kvalitní a v zemích EU velmi žádaný – zvláště v Německu a Severských zemích. Je normální i morální – za zaručenou a špičkovou kvalitu medu požadovat a zaplatit přiměřeně vyšší cenu.

Co náhražky a falšování medu?

Ve velkých obchodních řetězcích – v supermarketech nabízí různé druhy tzv. „medů“ i za levnější ceny.

Často se jedná o produkty nižší kvality, jak dokazují kontroly ČOI a ČZPI. Bohužel, český bočan často dává přednost nižší ceně před kvalitou.

Jsou známy i vysloveně kriminální podvodné případy, kdy fiktivní firmy dodávají na trh falzifikáty medu – chemicky upravené různé látky, které lze odhalit jen laboratorními rozbory. Jedná se fakticky o bezcenné sirupy, jejichž biologická a nutriční hodnota je prakticky nulová. Vaše obrana? – nekupujte falešný (často laciný) med – „NEMED“!

Je sklenice medu půl lékárny doma?

Prevence je lepší než léčení. Med zvyšuje přirozenou odolnost organizmu. Příznivě ovlivňuje krevní oběh, vyživuje srdce, obsahuje látky tvořící kosti. Pylová zrnka v květových a smíšených medech jsou zdrojem vitamínů. Med, zlatá lahodná potravina a lék, který byl kdysi výsadou králů a vladařů, si dnes může dopřát prakticky každý občan. Med působí antibakteriálně a protizánětlivě , stimuluje potenci.

Med v lidovém léčitelství (podle MUDr.Handla)

1. Při rekonvalescenci po různých nemocech. Boj s nemocí je námaha organizmu – potřebujete spoustu energie. Dávat do mléka.

2. Záněty horních cest dýchacích: med v teplém mléce nebo čaji s citronem proti infekci.

3. Žaludeční vředy vzniklé překyseleností žaludku – snižuje sekreci žaludečních šťáv na polovinu. Na lačný žaludek 1 lžíci denně.

4. Nespavost: před spaním kávovou lžičku medu, večeřet v 17 hodin!

5. Onemocnění jater a žlučníku:usnadňuje léčení ovocnými cukry.

Zánět žlučníku: pravidelným užíváním medu může dojít k uklidnění.

6. Žloutenka: denně med – případně míchat s ovocnými šťávami a vodou.

7. Nedostatek krevního barviva (hemoglobinu): doporučuje se tmavý med, který obsahuje více železa, mědi a hořčíku. Dávat do mléka nebo čaje denně 2 ořechy, 2 mrkve a lžíce medu. Dobré výsledky při chudokrevnosti.

8. Přecitlivělé nervy: nejlépe lžíci medu ráno na lačný žaludek a lžíci medu večer před spaním.

9. Pálení žáhy: užívá se místo jedlé sody.

10. Při zácpě: před spaním kávovou lžičku medu – upravuje stolici.

11. Při cukrovce: neškodí užívat denně kávovou lžičku světlého medu při dodržování ostatní diety.

12. Poruchy trávení – plynatost: med upravuje trávení a zamezuje vzniku bolesti.

13. Při nadbytku tuku v lidském organizmu: med obsahuje enzymy, které podporují trávení. Je tedy částečně prostředkem proti otylosti.

14. Těhotné ženy: mají zkonzumovat alespoň 5kg medu v průběhu těhotenství. Plod tak dostane látky potřebné ke zdárnému vývoji.

15. Novorozeňata a děti vůbec: je možné sladit i kojeneckou stravu květovým medem. Obavy z průjmu jsou zbytečné. Med je prospěšný pro děti v každém věku. Není pravda, že med způsobuje zubní kaz. Naopak – med zdraví dětí velmi prospívá.

* Informace na této stránce jsou převzaty z informačního letáku firmy Metapis.

 

Propolis

Jedná se o produkt rostlinného původu. Propolis je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z rostlinných zdrojů (z květních a listových pupenů topolů, bříz, jív, olší, jehličnatých stromů a dalších rostlin) a v úle ji používají k dezinfekčním a jiným účelům. Propolis je považován za včelí tmel a má žlutohnědou, zelenožlutou až černou barvu. Je to směs vosku, ale především pryskyřičných látek. Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji svými kusadly, čímž ji obohatí o výměšky žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou, takzvanou rouskou, odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. Také tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).

Složení propolisu je velice proměnlivé, ale vždy jsou v určitém poměru zastoupeny tyto složky: látky pryskyřičnaté povahy, vosky a mastné kyseliny, éterické oleje, pyl, ostatní složky (minerální látky, vitamíny, cukry).

Propolis je látka, která má celou řadu účinků, jichž využívá především kosmetický a farmaceutický průmysl. Můžeme ho užívat nebo aplikovat ve formě tablet či čípků, propolisových sprejů, tinktur, emulzí a mastí, lze jej smíchat s medem. Vyrábí se i propolisová kosmetika jako mýdlo, šampóny, krémy. Propolis lze indikovat u infekcí močových cest a močového měchýře, infekcí zažívacího traktu, infekcí ledvin, plísňových onemocnění, akné, při vypadávání vlasů, tuberkulóze, hemoroidech, akné, zánětu nosohltanu, ekzémech, štítné žláze, proleženinách, popáleninách, lupénce, oděrkách a oparech.

Je však důležité upozornit, že propolis může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce, proto je vhodné před užitím jakéhokoliv přípravku s propolisem provést krátkou kontaktní zkoušku. Ta se provádí tak, že zápěstí potřeme ředěnou propolisovou tinkturou a za den až dva test opakujeme. Pokud nenastane reakce, například zčervenání nebo pupínky, můžeme propolis použít. Užívání propolisu a přípravků s propolisem by se měli vyhýbat pacienti se závažným srdečním onemocněním a těhotné ženy.

Nákup propolisu lze provést prostřednictvím internetových obchodů. Mezi včelaři není prodej propolisu moc rozšířený, a proto je těžké si ho tímto způsobem opatřit.

 

Pyl

Jedná se o produkt rostlinného původu. Pyl neboli pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky vyšších kvetoucích rostlin vznikající v prašnících, které po dozrání prasknou a uvolní tak pylová zrna do okolí. Aby se pylová zrna dostala na bliznu květu stejného botanického druhu, je pyl rozšiřován větrem, vodou nebo živočichy, z nichž nejvýznamnějším je právě včela. Pro každou rostlinu je typické, že se její pylová zrna liší od pylu jiných rostlinných druhů, a to velikostí, tvarem, barvou a povrchovou strukturou. Pro včelu má pyl velký význam – je to výživa. Ačkoliv největší a nejdůležitější význam včely v přírodě spočívá v opylování rostlin, pyl je pro samotné včely zdrojem potravy bohaté na bílkoviny, minerály a vitamíny.

Při sběru pylu létá včela z květu na květ a sbírá pyl, který formuje do tvaru hrudek označovaných jako pylové rousky (4–10 mg), které odnáší do úlu na posledním páru nohou. Po příletu do úlu uloží létavky rousky pomocí chitinových trnů na druhém páru nohou do buňky a úlové včely pyl v buňce udusají hlavičkami. Ve chvíli, kdy včely naplní buňku ze 2/3, zalijí ji medem a v buňce proběhnou anaerobní konzervační procesy za vzniku organických kyselin, které s oxidem uhličitým zajistí dlouhou trvanlivost pylu až na jeden rok. Na průběhu biochemických procesů v buňce se podílí metabolismus a enzymy pylového zrna, výměšky včelích žláz a mikroorganismy (kvasinky, bakterie). Výše zmíněnými procesy se z květového pylu v podobě rousky stává pyl plástový, který tvoří základní výživu včelího plodu, je tmavší barvy, pastovité konzistence, příjemné vůně a nakyslé chuti.Tento včelí produkt včelaři nazývají pergou , neboli včelím chlebem. Perga , která se uchovává v úlu několik týdnů , se od pylu značně liší svým chemickým složením a výživovými vlastnostmi. Vzrůstá množství kyseliny mléčné a množství tuků a bílkovin se snižuje. Vitamíny a minerální látky zůstanou zachovány. Larvám včel, které jsou živeny pergou, se za tři dny formuje kardiovaskulární, krvetvorný, nervový systém a trávicí trakt a stávají se dospělými jedinci. Během tohoto období se jejich hmota zvětší 1500krát

Složení pylu se dá rozdělit podle obsahu výživných látek do tří skupin a to:

• dobré pyly z vrby, ovocných stromů, kaštanů, břečťanu, hořčice, máku, jetele a řepky;
• střední pyly z lísky, topolu, olše, javoru, chrpy a jiných květin;
• špatné pyly z jehličnatých stromů.

Využívat se dají pylové rousky i plástový pyl v čerstvém nebo sušeném stavu. Můžeme je smíchat s medem, marmeládou, tvarohem, rozpustit v mléce nebo ovocných šťávách. Pyl působí při zánětech horních cest dýchacích, nachlazení, senné rýmě, má antimikrobiální účinky, užívá se při arterioskleróze, zvyšuje tvorbu hemoglobinu, působí na chudokrevnost, ovlivňuje mírnou formu vysokého krevního tlaku, působí při hyperplazii prostaty, zánětech močových cest, podporuje plodnost, ovlivňuje potenci, podporuje růst vlasů a nehtů, léčí ekzémy a vyrážky, zlepšuje zrak, působí pozitivně při onemocnění nervů, endokrinních chorobách, při rekonvalescenci po mozkové příhodě, při chorobách žaludku, dvanáctníku, jaterních potížích a chorobách, upravuje činnost střev, ovlivňuje chronické zácpy a chronické průjmy. Pyl můžeme užívat i při únavě a vyčerpanosti, nechutenství, depresi, ovlivňuje psychiku, doplňuje energii, obnovuje tkáně, zmírňuje bolesti hlavy. Perga je výborným biostimulantem při léčbě předčasného stárnutí organismu.  Perga a pyl se užívají po lžičkách.

Pyl není vhodné užívat, pokud trpíme alergií na pyl. Také se nedoporučuje konzumace při onemocněním ledvin, kde je snaha snížit množství bílkovin, dále v těhotenství nebo při zhoubných i nezhoubných nádorových onemocněních.

Nákup pylu je možno domluvit u včelaře. Zatím však není příliš rozšířený, a proto je někdy těžké si ho tímto způsobem opatřit.

 

Včelí jed

Jedná se o produkt živočišného původu. Včelí jed je čirá, bezbarvá tekutina s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní a hořkokyselou chutí. Jed vzniká v těle samic včely medonosné jako sekret jedové žlázy, což je trubicovitá, 10 až 25 mm dlouhá, vidlicovitě zakončená žláza, která začíná produkovat jed ihned, jakmile se včela vylíhne. Žláza ústí do jedového váčku, ve kterém se jed shromažďuje. Existuje několik faktorů, které ovlivňují množství a kvalitu včelího jedu. K nejvýznamnějším patří stáří včely (16.–18. den života je dělnice fyziologicky nejzdatnější, stává se strážkyní a střeží česno, otvor do úlu, proti nepřátelům), dále bílkoviny v potravě (nedostatek bílkovin vede k malé produkci jedu a naopak) a druh včely (útočné bodavé včely versus mírné neútočné včely). Jako další faktory působí také klimatické podmínky a roční období.

Jedová žláza i jedový váček jsou součástí komplexu označovaného jako žihadlový aparát. Samotné žihadlo je chitinový mechanismus se 2 bodly opatřenými 7–12 vratizoubky, které zapříčiňují, že se žihadlo lehce zachytí v lidské kůži nebo jiném měkkém materiálu. Obě bodla se po vpichu do kůže střídavě pohybují a tak pronikají hlouběji do rány a dál do ní vstřikují jed. Často dochází u včely k vytržení celého žihadlového aparátu i s jedovou žlázou, jedovým váčkem a 10. nervovým gangliem, které aparát inervuje, což vede k tomu, že pokud se žihadlo z rány ihned nevytáhne, jed je i nadále pumpován do rány.

Včelí jed je čirá tekutina aromatické vůně, hořkokyselé chuti a skládá se z proteinů, enzymů, aminokyselin, cukrů, bionaminů, lipidů, těkavých látek i minerálních látek (měď, sodík, hořčík, vápník, fosfor, síra).

Včelí jed je pro lidský organismus toxický, zejména neurotoxický, protože brání šíření nervových impulzů. Při bodnutí včelou bychom měli rozlišovat místní toxoalergickou reakci zdravých osob a celkovou anafylaktickou a alergickou reakci přecitlivělých jedinců. Při místní toxoalergické reakci se v místě vpichu objeví zarudnutí, svědění a otok. Reakce anafylaktické a alergické jsou však mnohem vážnější a mohou vést až k úmrtí. K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorrhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak.

Mezi nejčastější formy uplatnění včelího jedu patří aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce, inhalace, tablety, elektroforéza nebo masti.

Ke zdravotním problémům, při kterých může být včelí jed indikován, řadíme: revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornatění tepen, pokles hladiny cholesterolu v krvi, astma, bolesti v krku, záněty horních cest dýchacích, kožní onemocnění, špatně se hojící rány, epilepsie, psychické nemoci, záněty nervů, neuralgické bolesti, Gravesova choroba (onemocnění s hyperfunkcí štítné žlázy), zánět oční duhovky, rohovky a spojivky. V současnosti se zkoumají možné účinky včelího jedu při léčbě AIDS. Pokud se rozhodneme pro léčbu včelím jedem, zejména pokud jde o aplikaci žihadel, měla by se léčba uskutečnit pod dohledem lékaře.

Užívání včelího jedu by se měli vyvarovat zejména alergici, pacienti s těžkou srdeční vadou, diabetici, pacienti s tuberkulózou plic, pohlavními nebo gynekologickými poruchami.

Nákup včelího jedu se dá provést prostřednictvím internetových obchodů. Včelí jed se dá obtížně koupit přímo u včelaře.

 

Mateří kašička

Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).

Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.

Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).

Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, celkově regenerační a stimulující pohlavní funkci u mužů. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí). Využívá se k léčbě psychoneuróz, paranoie, nervového vypětí, stavů po mozkových příhodách, nedokrevnosti mozku, degenerativních onemocněních mozkové tkáně, epilepsie, deprese a duševních otřesů, obrny, sklerózy multiplex. Dále lze mateří kašičku užívat při nespavosti, rekonvalescenci, snížení cholesterolu v krvi, poruchách laktace, snížené imunitě.

Denní dávku kašičky by měly tvořit jednotlivé kapky – cca 1/5 čajové lžičky pro dospělého pod jazyk na lačno. Významnými kontraindika-cemi užívání mateří kašičky jsou alergie na mateří kaši a nádorová onemocnění prsu, dělohy nebo vaječníků, kdy cílem léčby pacientů je snížení hladiny ženských hormonů v těle. Mateří kašička by neměla být užívána také v graviditě, při akutních infekčních stavech, poruše ledvin a nadledvin. V některých případech není vhodná ani u dětí.

Nákup včelí mateří kašičky lze uskutečnit prostřednictvím internetových obchodů. Mateří kašička se dá koupit i u některých včelařů.

 

Včelí vosk

Jedná se o produkt živočišného původu, který vzniká jako sekret voskotvorných (voskových) žlázek po přestavbě medu a pylu v trávicím ústrojí včely a poté je vylučován na povrch včelího těla voskotvornými (voskovými) zrcátky. Voskotvorné žlázky a vosková zrcátka jsou na těle včely umístěny na 3.–6. článku zadečku. Včelí matka a trubci tyto žlázky ani zrcátka nemají. Vosková zrcátka jsou proděravěna množstvím velmi drobných otvůrků, jimiž se na povrch včelího těla dostává vosk, který následně tuhne v malé šupinky. Tyto šupinky včela sbírá kartáčky třetího páru nohou, posunuje je ke kusadlům, kde je rozmělní na bílou hmotu, kterou mísí se sekrety zažívacího ústrojí. Vosk se stává vláčným a plastickým a včely jej používají na stavbu včelího díla (plásty). Uvádí se, že na 1 kg vosku včela spotřebuje 3,5 kg medu a 50 g pylu. Med slouží jako energie pro tvorbu vosku a pyl je důležitý pro správnou funkci voskotvorných žlázek. Zbarvení vosku je velmi rozmanité, čerstvý vosk, označovaný jako panenský vosk, ve kterém zatím nebyl odchován plod a nebyly v něm uloženy zásoby, je bílý až slabě nažloutlý, avšak postupně tmavne, což je způsobeno plodováním, svlékáním larev včelího plodu, ukládáním medných a pylových zásob.

Včelí vosk se skládá z uhlovodíků, esterů vyšších mastných kyselin, vyšších alkoholů, volných mastných kyselin, sterolů, vody, barviv a aromatických látek.

Účinky včelího vosku lze zmínit jeho mírně antioxidační, protizánětlivé a antivirové. Vyživuje pleť, zvláčňuje pokožku, můžeme jej použít jako náplast. Nejvíce se vosk využívá ve farmacii, kde najde své uplatnění při potahování léků nebo tablet, čímž prodlužuje dobu, po kterou se uvolňuje účinná látka, v kosmetice pak při výrobě emulzí, mastí, krémů, rtěnek, deodorantů, gelů, řasenek, vlasových přípravků a dalších výrobků se včelím voskem. Také v potravinářství nalezne své uplatnění, ačkoliv ne v takové míře jako dříve. Jako potravinový doplněk jej nalezneme pod číslem E901 a může sloužit jako leštidlo čokoládových figurek, bonbónů, na vymazání forem a podobně. V kuchyni lze využít vosk také na vymazání plechu při pečení. Velmi vhodné je žvýkání voskových víček z medných plástů, což je směs medu, vosku, pylu a propolisu, která působí proti onemocněním horních cest dýchacích, zánětu čelistních dutin, senné rýmě a mechanicky čistí zuby od zubního kamene. Mimo farmacii, kosmetiku a potravinářství se vosku využívá v průmyslových oblastech při zpracování kovů, v elektronice, při impregnaci a leštění dřeva nebo výrobě svíček.

Včelí vosk se dá koupit i u některých včelařů, vždy je třeba si dopředu rozmyslet, o jaký vosk budete mít zájem.

Mgr. Michal Vinš